Kilt.cz

Haggis je pokrm ze skopového masa, podobný našemu prejtu. Byl oblíbeným pokrmem Řeků, a to již staletí předtím než se dostal do Skotska. Přesto tento skopový prejt považují za své národní jídlo právě Skotové a je jím ve světě proslavené právě Skotsko.
Haggis bylo častým a oblíbeným jídlem, avšak punc národní delikatesy získalo až v 18. století, a to díky básníkovi Robertu Burnsovi. Ten jí ve své básni „Address To A Haggis“ nazývá „velkým náčelníkem rodu mletých pokrmů“.

Haggis je nezbytnou součástí skotského slavnostního menu a je podávána zejména během dvou nejvýznamnějších skotských svátků – Burns´ Supper (25. ledna – oslava narození výše zmiňovaného skotského národního básníka Roberta Burnse) a svátku svatého Ondřeje (30. listopadu) - patrona Skotska. Základem tohoto pokrmu jsou ovčí vnitřnosti, jako je srdce, játra nebo plíce. K nim se přidává ovčí lůj, cibule, koření (paprika a muškátový oříšek), sůl a ovesná mouka. To vše (a někdy i něco navíc) se vaří přibližně 3 hodiny v ovčím žaludku. Existuje nespočet receptů, jak připravit haggis, ale základ je vždy stejný. Obvykle se servíruje se šťouchanými brambory a vařeným šťouchaným tuřínem (ve Skotsku nazývány „chappit tatties“ a „bashed neeps“) .

Servírování této krmě je zlatým hřebem zmíněných oslav. V čele slavnostního průvodu je skotský dudák ve slavnostním kroji, za ním kráčí kuchař, nesoucí tuto národní pochoutku na stříbrném podnosu. Kuchaře následuje osoba, jenž má tu čest přednést báseň Roberta Burnse Address to Haggis, při níž je haggis obřadně naporcován, zalit a zapit skleničkou pravé skotské whisky.

Původce receptu je neznámý a pravděpodobně vznikl postupem času. Je to jídlo, které si v minulosti připravovali obyvatelé Vysočiny zejména na cesty. Skládalo se z  tehdy lehce dostupných surovin, a protože většina místních lidí chovala stáda ovcí, je velká část pokrmu právě z nich. Vaření v ovčím žaludku mělo na tehdejší dobu velkou výhodu pevnosti a snadné přenosnosti.

K původu haggis existuje několik teorií a příběhů. Mimochodem Skoti v minulosti údajně Angličany škodolibě mystifikovali neuvěřitelnými historkami o haggis coby velmi zvláštním skotském horském zvířátku. Tento malý živočich měl mít pravé nožičky delší než levé, ve směru proti hodinovým ručičkám pohybující se velmi rychle, ale jakmile změní směr, tak se skutálí dolů do údolí, kde ho seberou sběrači haggis, aby ho následně prodali na konzumaci.