Kilt.cz

Rodným krajem whisky je skotská Vysočina – tedy Highlands. Je to oblast majestátných horských svahů, modrých jezerních hladin, opuštěných údolí a ostrovů zahalených v mořské mlze. Je to kraj liduprázdný a odlehlý a v 18. století byla jeho zapadlost ještě markantnější. Turisté se zde vyskytovali opravdu zřídka, když už sem někdo zavítal jednalo se spíše o anglického vojáka či dobrodruha.

Po uzavření smlouvy o sjednocení v roce 1707, kdy došlo ke spojení anglického a skotského parlamentu a ke vzniku parlamentu Spojeného království, a zejména po porážce Jakobitů v roce 1715, se zrodily snahy Vysočinu více zpřístupnit světu. Dodnes jsou tu vidět staré silnice – síť vojenských cest, jenž postavil generál Wade, aby tak měl lepší kontrolu
nad rebelujícími vesnickými klany. Z těchto dob pochází také architektonická výstavba ve Fort Augustus, Fort George a Fort William, ani ta však nepřinesla velký zlom v dobývání této hornaté oblasti a velká část Vysočiny tak byla pro cizince stále nedostupná.

Skotský parlament brzy zatížil výrobu whisky o daně. Avšak až rozhodnutí britského parlamentu z roku 1713 vybírat část daní z dováženého anglického sladu vedlo k ilegálnímu pálení a pašování whisky ve velkém. Tím bylo paradoxně zajištěno, že ilegálně vyráběná whisky bude mít nejlepší kvalitu, protože legální výrobci používali vysoký podíl obilí, aby daně ze sladu byly co nejmenší. A právě Vysočina se svými odlehlými údolími a nepřístupnými stráněmi byla místem, kde bylo možné whisky potají vyrábět.

Povinností likvidace nelegálních palíren se zabývali finanční úředníci, výběrčí daní a tzv. gaugers – „měřiči tekutin“. Obyvatelé Vysočiny si z nich příliš nedělali a rádi je provokovali, ilegálně pálenou whisky dál pašovali do Nížiny a do Anglie. Tisíce galonů whisky byly tajně propašovány v prasečích měchýřích a plechových vědrech schovaných pod vrstevnatým nařaseným oděvem žen ze svérázné pašerácké komunity.

Jednou z neznámějších pašeraček byla pravděpodobně jistá Helen Cummingová, jejíž manžel založil palírnu Cardhu ve vesnici Knockando. Tato žena představovala pro výběrčí daní více než zdatného protivníka. Protože tu v okolí mnoha mil nebyl žádný hostinec, tak se museli berní úředníci při své kontrolní cestě ve vesnici Knockando ubytovat na její farmě. Poté co je Helen usadila ke stolu a přichystala jídlo, vytratila se z domu a na stodolu vyvěsila červenou vlajku. Ta sousedům signalizovala, že se dostavil nepřítel - celý kraj byl totiž protkán sítí nelegálních palíren. Koneckonců, zvěsti o tom, jak se podařilo napálit berní úředníky, jsou dodnes oblíbenou součástí skotského folklóru.

Destilační zařízení byla nalézána na neuvěřitelných místech, jako například v téměř nepřístupných jeskyních západního pobřeží nebo v kostele Free Tron Church na edinburgské hlavní třídě. Kromě podplácení bylo proti berním úředníkům používáno také fyzické násilí: byli poutáni s roubíkem v ústech, zraněni a někdy dokonce i zabiti. Nelegální pálení whisky samo o sobě však nikdy nebylo hodnoceno jako vážný zločin, provinilcům byly často udělovány jen finanční pokuty. Snaha vlády mít nelegální pálení pod kontrolou celou situaci jen zhoršovala a daně uvalené na whisky určenou k vývozu do Anglie vyšplhaly do takové výše, že nakonec legální palírny v Nížině úplně zruinovaly.

A na Vysočině nelegální pálení pokračovalo dál. Používané zařízení bylo velmi konstrukčně jednoduché a v případě kontroly berními úředníky se dalo snadno rozmontovat. Nejdůležitější součástí destilačního zařízení byl tzv. červ – měděná trubka sloužící ke kondenzaci horkých par zkvašeného rmutu obsahujícího alkohol. Když životnost červa skončila, nebylo výjimkou, že jeho majitel oznámil bernímu úředníkovi nález destilačního zařízení a dožadoval se patřičné odměny. Za obdržené peníze si pořídil novou měděnou trubku a zřídil ilegální palírnu v jiném údolí.