Kilt.cz

Ilegální pálení whisky napomáhalo platit obyvatelům Vysočiny nájmy za farmy, ale samozřejmě zbývala whisky i na vlastní potřebu – představovala totiž ideální způsob jak se v onom chladném a vlhkém podnebí zahřát. Pila se samostatně nebo s vodou, také se míchala s medem, s mlékem nebo s cukrem a máslem a zahřívala se až do rozpuštění těchto ingrediencí. Běžným nápojem v 18. století ve Skotsku (a to zejména v Nížině) byla takzvaná whisky toddy, což je whiskový grog sestávající se z whisky, horké vody a cukru.

Teprve v roce 1823 se nadměrné daňové zatížení výrobců whisky snížilo a pro řadu obyvatel Vysočiny se tak pálení stalo legální podnikatelskou činností. V minulosti bylo totiž nelegální pálení whisky ve Skotsku tak běžné, že v pokoutných palírnách vznikala téměř polovina produkce. Po schválení zákona bylo objeveno 14 000 nelegálních destilačních zařízení a to byl jistě jen zlomek všech existujících.

Zásluhu na novém zákonu měl především Alexandr Gordon, čtvrtý vévoda z Gordonu a člen Sněmovny lordů. Změny inicioval přímluvami za mírnější zákony. Přiměl k tomu rovněž ostatní vlastníky půdy a podporoval výrobce, aby usilovali o legální licenci. První, kdo licenci získal byl jistý Georgie Smith, proslulý ilegální palič whisky a farmář ze Speyside. Díky své prozíravosti si byl vědom, že budoucnost spočívá v legálním podnikání. Za podpory svého pána, vévody z Gordonu, postavil novou palírnu – Glenlivet Distillery, jenž je dodnes světově proslulá.

Značka The Glenlivet byla však známá i před rokem 1823 nehledě na to, že se pálila nelegálně. V průběhu své návštěvy Skotska ji v roce 1922 údajně ochutnal i sám král Jiří IV., jenž si jí údajně vzápětí hned zamiloval.

Tím že Smith legalizoval svoji činnost, vyvolal velkou nevraživost svých sousedů, kteří dál pokračovali v nelegálním pálení a pašování. Situaci zhoršovala odlehlost jeho farmy – pravidelné a 35 mil dlouhé cesty se soumary na pobřeží ho dělalo zranitelným. Po celé desetiletí možná i déle musel Smith čelit nepřátelským hrozbám. Zároveň však prosperoval, výkony jeho palírny neustále vzrůstaly, soumary zakrátko vyměnil za spřežení rostlých clydesdalských koní, které později nahradil parními vozy. V roce 1863 byla postavena poblíž palírny železniční trať a o rok později byla již první láhev whisky The Glenlivet exportována.

Ti kteří následovali Smithova příkladu a své podnikání zlegalizovali zakrátko také prosperovali. Ačkoliv se to tak ještě úplně nejevilo, věk nelegálního pálení whisky pomalu končil a začínalo období nové. Nově přijatý zákon nařizoval stálému bernímu úředníkovi poskytnout ubytování, a tak došlo k tomu, že se nepřítel v kraji usadil napořád. Po šokujícím objevení 14 000 ilegálních destilačních zařízení v roce 1823 jich bylo v roce 1847 zjištěno již pouhých šest.